…Bill hrozně Divokééé ééééj! Není půl pátý ráno, ale něco po šesté ráno a patrně poslední letošní koncert za námi. A jak jinak než koncert Billů (ač nevylučuju, že se na ně v prosinci zajedeme opět někam do Čech podívat). Byl prostě famózní, grandiózní, ne-li dokonalý, ostatně jako celá nová deska, navíc akustické podání stojí za to. Níže přikládám hodně nekvalitních fotek z malého foťáčku a ještě více nekvalitnějších videí, a to nejen z pátečního koncertu ve Frýdku (klub Stoun na hlavní fotce ve tmě, totálně hnusné foto), ale i pár starších z různých koncertů, co jsem nějak zazdil… A příští rok snad předčí letošní, březnovými Rammsteiny počínaje:)

Akustické turné Billů prostě na jedničku

Vchod do “bunkru” jménem Stoun

Schodiště dolů

Pokus o mega pózu… trochu nevyšla

Někteří koncert užívali spánkem u toaletní mísy

Jiní se ve čtvrt na tři fotili se Štěpánem (co si “ostraváky” pamatoval i z Úval)

a daroval jim vínko

Kupa lidí, vedro, hic, nedýchatelno, vyřvaný hlas, ale mega

Nyní následuje pár velice špatných videí, buď špatný zvuk, nebo jsou rozskákaná, či zásah mého hlasu…

Křest CD Mlsná by Divokej Bill

Malování by fanoušci and Divokej Bill

Školník

Unisono

A tu jsem hledal nějak svůj hlas, vždy skončím zcela bez něj.)

První se starších fotek, vizovická nutrie, a že jich tam bylo

Don’t know, kdo to je…

Dav

Trnkobraní

Laserová techno show

A podruhé

Mno

Jak jsem se díval na fotky zpětně (po pár měsících), myslel jsem, že ten týpos s námi tančil…

…chyba lávky, spadl a jako dík si s námi pak plácal

Lidi

Mňága

Trio chlapů v okně, co stále na lidi ukazovali svá pozadí, bohužel jsem to nezachytil foťákem:(

To už jinde jsme, je to jiná vesnice… aneb s Klárkou.)

A to jsme byli na R. Müllerovi, dokonce mi podal ruku

A celkově byl koncert super

Nějaký venkovní DJ s diskotékou

Divokej Bill and Čechomor – hrozně hrozně hrozně špatné video Ve dvou se to táhne líp

Kája v podání mě, Martiny, Terezy, Davida a někde i Filipa

Fotky dělány ve dvě ráno, trochu hromadně, a tudíž vyvážení bílé nikde, ale jsou hezky v rawu, takže snad někdy:) Každopádně super zápas.

Podzimní plískanice definitivně udeřily, na myriády kapek často už nestačí ani deštníky a lidé jsou nuceni trávit většinu svého času kdekoliv pod střechou, ponejvíce však doma. Ideální čas pro koupi knihy či nového CD… Rok 2009 však byl ve velkém očekávání dvou významných hudebních událostí, byť každé v jiném měřítku. Německá kapela Rammstein ohlásila nové album po čtyřech letech, tuzemský Divokej Bill po třech (nepočítáme-li koncertní Rock for people). Osobně jsem odpočítával dny na obě alba a netrpělivě čekal, jen u Billů jsem se mohl doopravdy dopředu těšit, protože většinu jsem už znal a možná i to rozhodlo.

Rammstein se o práci na novém albu prvně zmínil ke konci minulého roku, zvolil však taktiku absolutní tabuizace a fanoušci mohli jen sbírat malé střípky kapelou do světa vypuštěné. Nastalo září a Newsletter oznámil vydání singlu Pussy a krátce nato svět obletěl kontroverzní videoklip stejného názvu, který svým pornografickým pojetím rozdělil i dlouholeté příznivce na dvě skupiny. Měsíc poté vyšlo již samotné album – Liebe ist für alle da, které se mělo dle samotných autorů vrátit zase ke kořenům a mělo slibovat tvrdou syrovou muziku, kterou se parta kolem Tilla Lindemanna proslavila v celosvětovém měřítku.

To Divokej Bill nové album, které nakonec nazval Mlsná, po střípcích představoval věrným návštěvníkům koncertů a festivalů v období posledního roku, čímž si mohl na místě ověřit i zpětnou reakci, a naopak jeho konzumenti při koupi CD z velké části tušili “do čeho jdou”. Společným bodem jak Liebe ist für alle da, tak Mlsné je již zmíněný návrat ke kořenům.

A nyní krátké zhodnocení. Rammstein o sobě nedali tři čtyři roky ani vědět a světu představili konečný produkt. Chtěli šokovat, určitě šokovali, a asi dlouho je nikdo “velkého jména” jen tak nepřekoná. Zmíněným videoklipem Pussy počínaje, speciální edicí alba Liebe ist für alle da v kufříku s pouty, lubrikačním gelem a šesti dildy pojmenovanými dle jejich majitelů (některé zdroje uváději, že se jedná skutečné odlitky všech členů, některé neříkají nic) konče. Ať tak jako tak udělali krok do neznáma, zatímco jiní zpěváci v jejich letech pomalu přecházejí k usedlejším písním, šediny schovávají pod černou barvu a bříška pod saka, odhalují němečtí muzikanti bezmála vše. Zda toto ohromí cílovou skupinu patnáct a méně let, či zda všechny, nemohu soudit, pro někoho úlet, pro někoho odvaha. Co se týče samotného alba převládá u mě spíše zklamání. Nedá se říci, že by se mi hudba a písně nelíbily, ale… Ale když na něco člověk čeká čtyři roky, čte si, jaký to bude nářez, a nakonec dostane do rukou spíše melancholické album, v němž mu některé songy splývají do jednoho, je zřejmě něco špatně. Několik málo dobrých písní však dle mého soudu střídá horší průměr a jako celek pokládám desku za jedno z nejslabších, co kdy Rammstein natočil.

Divokej Bill to však vzal přesně za opačný konec. Čekalo se na něj sice o rok méně, ale práce na něm bylo odvedeno když ne méně, rozhodně kvalitněji. Album chytne od první písně a když dohrává dvanáctá, vyvolá nutkání pustit album znovu, a znovu. Celkový track time je sice kratší než obvykle, ale ne ku škodě, spíše k dobru. Posluchač se nenudí, což u některých písní z Liebe ist für alle da jsem očima tlačil čas dopředu, ať už je raději další píseň, tady na to ani není čas, Divokej Bill je prostě divokéééééééj, Bill hrozně Divokej.

Na závěr si dovolím mé soukromé ohodnocení obou desek vzhledem k očekávání a následně samotné kvalitě. Takže tedy: Liebe ist für alle da: 5/10, Mlsná 10/10.

Foto: www.divokejbill.cz

Kupa neupravených fotek ze sobotního utkání Frýdku – Místku s Orlovou. Fotografie zaměřeny především na exporubské.

V neděli jsem prvně v letošní sezóně navštívil pořádný hokej, takže jsem obstaral několik hodně nezdařilých až skoro zdařilých fotek z klání Nového Jičína se Vsetínem, jsou dost zaměřené na Marka Pavlačku, ale když už se po dvou a něco letech vrátil zpět do ČR… Fotky ze třetí třetiny jsou pořízeny skrze restaurační sklo a skrze ochrannou síť, nejsou tedy moc kvalitní, spíš dost tlumené… Navíc krom redukce velikosti jsou opět bez úprav…

Omluva Dr. Marco Teamu za pozdní dodávku, ale hold učení se na zkoušku a nulový čas doma …

Něco s bleskem, něco bez, někde se blesk ztratil v hlavě osoby přede mnou, někde v přilbě cyklisty… Hlava nehlava jsem se před lidi nehrnul, spíš náhodné focení…

Sobotní večer v klubu Garage, z koncertu jsou dva typy fotek – s bleskem a bez něj. Ty bez něj jsou trochu barevnější (dle světla, které zrovna svítilo), s ním přeci jen přirozenější.